Porovnání nadzemního a kabelového vedení

 

Vrchní vedení VVN 110 kV

Vedení je zpravidla provedeno na mřížových podpěrných bodech – stožárech s odstupem cca 200 - 300 m. Výška standardně používaných stožárů vvn se pohybuje v rozmezí od cca 27m do 35 m. Vzdálenost a výška podpěrných bodů je ovlivněna počtem lomových bodů a reliéfem krajiny. Vrchní vedení má ochranné pásmo 12 metrů od krajního vodiče, celková šíře ochranného pásma je tedy cca 27 - 30m v závislosti na typu stožárů a počtu potahů vedení. V ochranném pásmu vrchního vedení mohou růst porosty do výšky 3 m a smí zde projíždět těžká technika bez omezení hmotnosti. V lesních průsecích je potřeba udržovat volný pruh v šířce 4m na jedné ze stran základů podpěrných bodů. Z hlediska umístění do stávající členité krajiny je jednodušší aplikovat venkovní vedení i s ohledem na přechody vodních toků, křížení komunikací a inženýrskými sítěmi. Vrchní vedení má oproti kabelovému delší živostnost a jednodušší údržbu a rychlejší odstraňování poruch. Naopak je náchylnější na povětrnostní vlivy (vítr, bouřky, námraza).

 

       
 vedení 2x110 kV
typ soudek
 vedení 1x110 kV   2x110 kV hraněné stožáry

Kabelové vedení VVN 110 kV

Kabelová vedení VVN jsou aplikována jednožilovými kabely umístěnými pod zem. Z hlediska bezpečnosti je doporučeno ukládat kabelová vedení VVN do pískového lože (tloušťka 20-30 cm) do hloubky 1,3 - 1,5 m. Šíře výkopu je závislá na způsobu uložení jednotlivých žil (vedle sebe nebo do trojúhelníku) a doporučení výrobce. Zpravidla se pohybuje od cca 0,6 do 1,2 m.

Maximální výrobní délka kabelových vedení se pohybuje v rozmezí od 600-800 m, proto musí být zřizovány spojkoviště. V místě spojkovišť (cca každých cca 600 - 800 m) je budováno betonové lože v délce až 8 m, šířce cca 1,5 metru a hloubce cca 1,8 m. Ke spojkovištím je vždy nutné zajistit trvalý přístup, nejlépe ve formě příjezdní komunikace. Tato komunikace slouží pro příjezd techniky a mechanizace, která bude zajišťovat provoz a případné opravy kabelového vedení. Spojky jsou provozně nejméně spolehlivou částí vedení náchylnou k poruchám.

Každé kabelové vedení má zákonem stanovené ochranné pásmo, u kabelového vedení 110 kV je to 1 metr na každou stranu od krajního vodiče. Nad kabelovým vedením resp. v jeho ochranném pásmu (OP) není možné vysazovat trvalé porosty a přejíždět technikou o hmotnosti nad 6 tun (energetický zákon č. 458/2000 Sb. § 46 odstavec 10) a rovněž zde nesmí růst vůbec žádné porosty. Naopak v ochranném pásmu nadzemního vedení mohou být porosty do 3 metrů výšky.

Z hlediska ochrany půdy a přírody je příznivější nadzemní vedení, neboť podzemní vedení by výrazněji zasáhlo do celistvosti půdních vrstev v území a není vedeno v přímé linii.

V kopcovitém terénu je nutné kabelové vedení speciálně kotvit a nevést v přímé trase, aby se zabránilo jeho deformaci a mechanickému přetížení (přetržení) způsobené zemskou přitažlivostí.

Kabelové vedení může způsobit vedení tepla skrz půdu (teplota kabelu dosahuje až 90°C), to může způsobit vysušování půdního pokryvu a erozi půdy. Zároveň hrozí díky výkopovým pracím (hloubka výkopu min. 1,3 m, šířka až 1,2 m) a změně podloží (pískové lože) narušení či ovlivnění spodních vod a pramenišť. V některých případech může pískové lože pro uložení kabelu působit jako drenáž, která může odvádět spodní vodu nebo ovlivní místní hydrogeologické poměry.

Kabelové vedení má kratší životnost než vrchní vedení. Jeho provozování je v porovnání s vrchním vedením náročnější a složitější z pohledu odstraňování poruch. Naopak není tolik náchylné na povětrnostní vlivy (vítr, námraza).

 

Kombinované vedení (kabelová a vrchni)

Přechody z vrchu do kabelu vyžaduji technologicky a stavebně náročná opatření spojená se záborem pozemků. Provozování takovýchto sítí není v ČR ani Evropě standardní a chybí zkušenosti s provozováním. U kombinovaných vedení je velmi složitá detekce poruch a nelze požívat standardní způsoby chránění.

Identifikace poruch a jejich odstraňování je po časové i finanční stránce náročné. V zimních měsících s ohledem na klimatické podmínky (výška sněhové pokrývky, nedostupný terén) téměř nerealizovatelné. Za účelem identifikace poruch musí vyjíždět těžká technika a specializované čety, to způsobí delší lhůty odstávek elektřiny.

Porovnání přínosů, výhod a nevýhod jednotlivých technologií:

 

 

kabelové vedení 110 kV

venkovní vedení 110 kV

celková šíře koridoru včetně OP

3,5 m

30 m

životnost vedení

25 let

40 let

investiční náklady

velmi vysoké cca 10 x vyšší

standardní

náklady na provoz a údržbu

vyšší

nízké

·         riziko porušení kořenových systémů

velmi vysoké

malé/zanedbatelné

·         riziko narušení hydrogeologických poměrů

vysoké

nízké

·         krajinný ráz

malé narušení

znatelné narušení

·         možnosti hospodaření v OP

nulové

omezené

·         ochrana ptactva

nevyžaduje se

bude zajištěna pomocí technických opatření

·         smýcení porostů

srovnatelné

srovnatelné

·         pohyb zvěře

bez omezení

bez omezení

·         riziko eroze půdy

vysoké

nízké

provoz techniky a lesních mechanizmů v koridoru a OP

velmi omezený

bez omezení

odstraňování poruch

komplikované a zdlouhavé s využitím těžké mechanizace

jednoduché bez nutnosti těžké techniky

délka odstranění poruch

dlouhé – otázka týdnů

krátké – otázka dnů

dostupnost komponentů

dlouhé dodací lhůty

běžný sortiment

pohyb těžké mechanizace v době výstavby

v celé trase

pouze v místech stožárů (cca 200-300 m od sebe)

klimatické vlivy na provoz

zanedbatelné

vysoká míra

křížení s vodními toky, cestami, inž. sítěmi

komplikované

jednoduché

požadavek na obslužnou komunikaci podél koridoru/trasy

ano

ne

koridor trasy

nepřímá linie (ohyby)

přímá linie

zkušenosti s provozem

nízké

vysoké

možnost dočasně provozovat NPT, BY-PASs

ne

ano

Legenda:

  • Výhoda
  • Nevýhoda
  • Neutrální přínos